Nikon - více jak 100letá legenda

Začínáme druhý rok v nových prostorách prodejny v Kyjích. Prodejna je prostornější a tak nám umožňuje i mírnou expansi k dalším značkám binokulárů vedle již stávajících (APM, Celestron, Delta Optical, Kahles, Kite Optics, Kowa, Omegon, Swarovski, Vixen a další okrajové dovozy). Volba padla na Nikon s cílem nabídnout zejména koncovým zákazníkům široký výběr binokulárů ve střední a vyšší třídě této značky a možnost srovnání “na vlastní oči” s dalšími přístroji v této kategorii. Skladové kusy postupně doplňujeme do ucelenějšího sortimentu.

Stále doplňujeme shrnující článek o historii a některých legendách Nikon (namátkou MIKRON, Big Eye, řady E, EII, SE, HG, EDG či WX).

Copak nám řekne k historii značky a jejím legendám všvědoucí AI (tedy po mírné jazykové korekci):

Úvod

Společnost Nikon patří mezi světové lídry v oblasti výroby optických přístrojů s více než stoletou tradicí. Historie výroby binokulárních dalekohledů Nikon odráží nejen technologický pokrok japonského optického průmyslu, ale také schopnost firmy vyvíjet inovativní produkty, které se staly legendami mezi odborníky i nadšenci. Od prvního modelu MIKRON z roku 1921 až po současné špičkové řady EDG a WX představuje Nikon kontinuitu dokonalosti v optickém zpracování.

Založení společnosti a raná léta (1917–1930)

Vznik společnosti Nippon Kogaku K.K.

Roku 1917 došlo ke spojení tří nezávislých japonských optických továren, čímž vznikla společnost Nippon Kogaku K.K. (Japonská optika). Toto spojení nebylo náhodné – reagovalo na strategickou potřebu Japonska zajistit si vlastní výrobu optických přístrojů, především pro námořnictvo. První světová válka totiž drasticky omezila dovoz evropských dalekohledů, zejména od německé firmy Carl Zeiss, na kterých byla japonská armáda závislá. Vzhledem k tomu, že se během rusko-japonské války (1904–1905) valná část bitev odehrávala na moři, představovaly kvalitní dalekohledy strategickou výhodu pro japonské námořníky. Když válečné manévry v souvislosti s první světovou válkou omezily export optiky z Evropy, vznikla ideální příležitost pro vznik domácího výrobce.

Již v roce 1918 zahájila společnost výzkum optického skla a velmi rychle začala exportovat – do konce roku 1918 bylo vyvezeno přes 15 000 dalekohledů do Anglie, Francie, Ameriky a Ruska. V témže roce byla dokončena stavba první továrny Oi Dai-ichi Plant (dnešní sídlo Nikon) a započala příprava výroby optického skla.

Německá technická spolupráce

Klíčovým momentem pro budoucí úspěch Nikonu bylo rozhodnutí vedení společnosti pozvat v roce 1921 osm německých inženýrů a vědců na pětileté působení v Japonsku. Mezi nejvýznamnější patřili profesor Max Lange, expert na návrh čoček, a Heinrich Acht, hlavní konstruktér, který předtím pracoval na mikroskopech. Tato skupina inženýrů přenesla do Japonska nejen technické know-how v oblasti návrhů objektivů, ale především zavedla německé výrobní standardy a technologické procesy, které Nikon využívá dodnes.

Spolupráce s německými odborníky zahrnovala vytvoření integrovaného výrobního systému pro optická zařízení v Japonsku. Jedním z prvních úkolů pro tuto skupinu bylo přepracování konstrukce dalekohledů NK, což vedlo k uvedení modelů Luscar a MIKRON v roce 1921.

První dalekohledy – legendární MIKRON (1921)

V roce 1921 uvedla Nippon Kogaku K.K. na trh své první binokulární dalekohledy MIKRON 4× a MIKRON 6× – ultra-kompaktní hranolem vybavené přístroje, které se staly průkopníky v oblasti miniaturních dalekohledů. Název „MIKRON" výstižně charakterizoval revoluční kompaktnost těchto dalekohledů, které podle dobového prospektu „se vejdou do kapsy, aniž by byly příliš objemné". MIKRON 6× byl daleko více než jen dalekohled – byl to optický přístroj, který překonával tehdejší představy o tom, co lze od binokulárního dalekohledu ze začátku 20. století očekávat. Produktový prospekt z míru oslavující tokijské výstavy (Peace Commemoration Tokyo Exposition) z roku 1922, kde byl MIKRON vystaven, uvádí, že „čočky byly pečlivě navrženy německými inženýry" a „ostrý obraz je daleko lepší než u dovážených produktů".

Technologické inovace

Výroba MIKRON představovala pro svou dobu špičkovou technologii. Pro vytvoření vysoce přesného těla bylo použito tlakové lití hliníku (aluminum die casting), metoda stále široce využívaná i dnes. Optické sklo pro výrobu čoček bylo sice dováženo z Německa, avšak celý výrobní proces včetně zpracování a leštění probíhal v rámci Nippon Kogaku K.K.. Tato sebedůvěra ve vlastní schopnosti se projevovala v sebevědomých tvrzeních v propagačních materiálech, kde společnost deklarovala výrobu produktů „daleko lepších než dovážené výrobky".

MIKRON používal vnější reverzní porro hranolovou konstrukci, design vyvinutý v roce 1919 německým konstruktérem Alfredem Baumannem (Fata Morgana). Zatímco německé modely tohoto typu vymizely v ekonomickém chaosu Německa poloviny 20. let, japonská výroba pokračovala v malých objemech různými společnostmi až do druhé světové války.

Odkaz trvající přes století

MIKRON se dočkal obnovené verze v roce 1948 po druhé světové válce a později ještě v roce 1997. Skutečnost, že tento model zůstává v prodeji dodnes s téměř stejnou základní konstrukcí, svědčí o dokonalosti původního návrhu. MIKRON se stal synonymem pro binokulární dalekohledy, na které je Nikon hrdý. Značka „JOICO" (Japan Optical Industry Company) vyražená na těle přístroje byla registrovaná obchodní značka připravená pro případné budoucí exportní příležitosti. Stejná značka byla také používána na mikroskopech JOICO uvedených v roce 1925.

Rozvoj před druhou světovou válkou (1920–1940)

Výroba optického skla

V roce 1922 byla dokončena stavba první továrny pro zpracování skla a výrobu čoček. V březnu 1923 společnost postavila výzkumná zařízení pro sklo ve třech sekcích včetně tavicího křídla č. 1 v závodě Oi Dai-ni a instalovala zařízení včetně 500 kg tavicí pece, čtyř chladicích pecí a dvou zkušebních pecí (kapacity 20 kg a 7 kg). Společnost zahájila zkušební tavení optického skla kolem května 1923 a v červnu provedla první vypálení pomocí 350 kg kelímku. V září 1923 však byla výzkumná zařízení poškozena při Velkém zemětřesení v oblasti Kanto a provoz musel být zastaven. Obnova byla dokončena v únoru 1924 a výzkum výroby optického skla pak pokračoval. Do března 1927 proběhlo 70 hlavních taveb a 220 zkušebních taveb. Účelem těchto snah bylo pouze zlepšit kvalitu skla a vytvořit technologii hromadné výroby. Prostřednictvím tohoto výzkumu a manuální práce se společnost stala schopnou vyrábět optické sklo kvality srovnatelné s tím vyráběným mimo Japonsko.

Masová produkce

Roku 1927 společnost dosáhla zavedení hromadné výroby optického skla. Tento milník byl klíčový pro budoucí nezávislost Nikonu od zahraničních dodavatelů a umožnil plnou kontrolu nad kvalitou vstupních materiálů.

Období druhé světové války (1940–1945)

Vojenská produkce

Během druhé světové války se Nippon Kogaku K.K. stala největším dodavatelem optického vojenského vybavení pro japonské ozbrojené síly. Firma byla vládou vybrána k masivní expanzi – díky armádním zakázkám a získání technologií ze spřáteleného Německa zvětšila svou velikost více než 100× a vzrostla na 14 továren s 23 000 zaměstnanci. Společnost vyráběla širokou škálu optických přístrojů pro vojenské účely včetně dalekohledů, leteckých objektivů, bombardovacích zaměřovačů a periskopů. Mezi specializované produkty patřily velké námořní dalekohledy „Big Eye" s parametry 15×80, které byly používány na válečných lodích. Rozhodnutí japonských vojenských plánovačů soustředit se na zlepšování přesné optiky pro navigační a bombardovací zařízení namísto radarové a sonarové technologie (kterou používaly ozbrojené síly USA) znamenalo nové příležitosti pro Nippon Kogaku. To také zvýšilo německou technickou pomoc japonským firmám zapojeným do válečného úsilí, přičemž Nippon Kogaku získala další odborné znalosti prostřednictvím této spolupráce.

Poválečný přechod

Po druhé světové válce společnost přešla od optiky s vojenskými aplikacemi na optiku s aplikacemi pro spotřebitele. Firma začala vyrábět mikroskopy, dalekohledy, brýle a zeměměřické přístroje, které byly obzvláště žádané při obnově zničené japonské infrastruktury. V roce 1948 byla uvedena obnovená verze legendárního MIKRON, což symbolizovalo přechod společnosti k civilním produktům. Ve stejném roce byl také představen první fotoaparát Nikon I, což odstartovalo cestu firmy k dominanci na trhu fotografických přístrojů.

Některé přístroje z meziválečného a raně poválečného období jsou např. zde.

Zlatá éra porro konstrukcí (1950–2000)

Série 8×30 – evoluce klasiky

Série dalekohledů s parametry 8×30 představovala po druhé světové válce jeden z nejpopulárnějších formátů pro přírodu a pozorování ptáků. Nikon v této kategorii uvedl několik generací modelů, které se postupně staly legendami.

Model 8×30A (1950. léta) byl jedním z prvních civilních modelů Nikonu s širokým zorným polem 8,3°. Tento model již v 50. letech prokázal schopnost Nippon Kogaku vyrábět konkurenceschopné dalekohledy proti etablovaným evropským značkám jako Zeiss, Leica nebo Swarovski.

Série E (1980. léta) představovala významnou modernizaci. Model 8×30 E měl okulár uspořádaný ve třech skupinách (design 2-2-2), přičemž vzdálenost výstupní pupily (eye relief) vzrostla na 13,1 mm, což bylo daleko pohodlnější než u předchůdce. Byly zavedeny gumové sklopné očnice. Objektiv zůstal klasickým cementovaným achromátem. Série E byla zpočátku dodávána s jednoduchými jednovrstvými antireflexními vrtsvami z fluoridu hořečnatého. Koncem 80. let a začátkem 90. let byly nahrazeny vícevrstvými antireflexy (multi-coatings). Katalog Nikon z roku 1991 jasně uvádí, že vícevrstvé antiflexní povlaky mají nejen všechny povrchy čoček, ale také hranoly ze všech jejich stran.

8×30 EII (1999) je dodnes považován znalci za jeden z největších úspěchů v této oblasti. Nikon v roce 1999 představil dalekohled, který byl vytvořen s využitím všech dosavadních poznatků společnosti. Objektiv obou přístrojů řady E II je pravděpodobně stejný jako v modelu E – opět achromatický tmelený dublet se světelností f/3,8. Klíčem k úspěchu modelů 8×30 EII a 10×35 EII byla konstrukce nového okuláru. Oproti modelu 8×30 E přidali jeden optický prvek, takže bylo použito 6 prvků uspořádaných ve 4 skupinách. Výsledkem bylo širší zorné pole a pohodlnější vzdálenost výstupní pupily. Zatímco model 8×30 E byl slabší než mnoho konkurentů (např. výrobky z Jeny, které měly zorné pole 8,5°), 8×30 EII se zorným polem 8,8° dokázal překonat všechny. Navíc okraje tohoto pole byly korigovány lépe než u mnoha konkurentů nabízejících pole v rozsahu 8,0 až 8,5°. Modely E II jsou dodnes nabízeny a tvoří jednu z nemnoha položek označených long-time desing.

Superior E (SE) – mistrovské dílo v porro kategorii

Série Superior E (SE) představovala jeden z vrcholů tradičního porro designu. Tato řada dalekohledů z počátku 21. století je mnohými považována za „nejlepší kdy vyrobené" porro dalekohledy. Modely byly nabízeny ve verzích 8×32, 10×42 a 12×50. Používaly moderní konstrukci s tělem z hořčíkové slitiny, bezolovými/bezarseničitými skly a syntetickým pogumováním. Kolem objektivů byla odolná gumová ochrana a gumové očnice byly sklopné pro použití s brýlemi. Model 10×42 SE měl 95% transmisi, váhu pouze 710 g, minimální zaostřovací vzdálenost 2,5 m a zorné pole 6° (104 m na 1000 m). Tyto parametry byly pozoruhodné – recenzenti poznamenali, že tyto 10×42 SE se dobře srovnávaly s prémiovými střechovými hranoly 10×50 z počátku tohoto tisíciletí. Model 8×32 SE vážil pouhých 630 g při zorném poli 7,5°. Byl vybaven vysoce kvalitními hranoly BaK-4 porro typu, ale nebyl vodotěsný. Uživatelé oceňovali především vynikající ostrost až do okrajů obrazu, nízkou chromatickou aberaci, neutrální barvy, vysoké rozlišení a velké korigované zorné pole. Superior E série představovala pro Nikon přelomový okamžik. Když byly uvedeny na trh, způsobily „velký rozruch", protože mnoho recenzentů si všimlo nepříjemné pravdy, že mezi těmito a jejich porro modely SE, Nikon nyní vyráběl nejlepší dalekohledy pro pozorování ptáků na světě.

Action EX – robustní Porro pro všechny podmínky

Nejvyšší řady doplňovala série Action EX. Představovala robustní dalekohledy s porro systémem a vyšší odolností dosažené mj. silným pogumováním povrchu. Modely byly nabízeny ve verzích 7×35, 8×40, 7×50, 10×50, 12×50 a 16×50 CF (centrální ostření). Všechny modely byly vodotěsné do 1 m na 5 minut a plněné dusíkem. Používaly hranoly BaK-4 a vícevrstvé antireflexní vrstvy. Modely 7× a 12×50 obsahovaly asférické prvky v okulárech, které eliminovaly zkreslení obrazu.​

Tropical – poslední klasik 

Řada s oznčením Tropical se u Nikonu vyskytuje již od 50. let. Jde o porro dalekohledy do náročné služby např. na moři tudíž odolné, plněné dusíkem a vybavené pouze individuálním ostřením (IF). Model 7×50 IF HP WP Tropical představoval poslední velké porro v čistě klasickém stylu. Od 90. let měl vestavěný osvětlený kompas a dálkoměrnou stupnici pro odhad vzdálenosti. Výjimečné bylo, že všechny komponenty včetně příslušenství byly vyrobeny v Japonsku, což v době, kdy společnosti hledaly úspory všude, bylo vzácností. Dodával se s 10letou zárukou a stylovou tvrdou brašnou. Váha 1360 g a klasické jednoduché antireflexní vrstvy mu dávaly vintage charakter, ale zároveň byl to zcela moderní přístroj s kompletní vodotěsností a kvalitou zpracování hodnou muzeálního exponátu. Výroba tohoto modelu byla zastavena až v roce 2023, doprodával se se slevou a lze na něj ještě v některých obchodech narazit.

High Grade (HG) – první prémiový model se střechovými hranoly

V 90. letech Nikon uvedl sérii High Grade (HG), v některých trzích prodávanou pod názvem „Venturer LX". Tato série se střechovými hranoly způsobila na trhu „docela rozruch". Recenzenti oceňovali, že Nikon vložil do výzkumu a následného vývoje mnoho energie (a peněz), díky čemuž byly po mnoho let opticky i mechanicky daleko před jakýmikoli jinými dalekohledy v této třídě.
​Řada HG byla nabízena v průměrech 20, 32 a 42mm v 8× a 10× zvětšeních. Všechny modely patřily mezi nejdražší dalekohledy na “list price”, ale obvykle byly dostupné s výraznými slevami. Model 8×32 HG se stal jedním z nejoblíbenýšjích dalekohledů.
​Později byla série aktualizována na HGL verzi se snížením váhy o 100 g a použitím eko-skla. Tato modernizace zachovala vynikající optické vlastnosti při současném zlepšení ergonomie.

Moderní éra (1997–současnost)

Monarch – bestseller pro masy 

Série dalekohledů Monarch se střechovými hranoly byla uvedena v roce 1997 s prvními modely 8×40 a 10×40 s vícenásobnými antireflexními vratvami (MC). V roce 2002 došlo k přechodu na konfigurace 8×42 a 10×42 a použití vícenásobných antireflexů na všech plochách (FMC) a fázovou korekcí. V roce 2005 byl přidán model 12×42.
​Roku 2006 došlo k významnému rozšíření řady Monarch. Nikon ukončil výrobu modelů Sporter I 8×36 a 10×36 – jejich místo převzaly Monarch se stejnými parametry (ale s výrazným zvýšením ceny). Navíc byla nabídka rozšířena řadu 56 - o typické přístroje do velmi špatných světelných podmínek  8,5×56, 10×56 a 12×56, zaměřenou na myslivost a astronomii.

Monarch 3, 5 a 7 představovaly různé úrovně kvality a zejména ceny v rámci řady. Hranoly v Monarch 3 používaly na stěnách hranolů stříbrné reflexní vrstvy, zatímco Monarch 5 a 7 měly dielektrické vrstvy. Počet dielektrických povlaků má výrazný dopad na jas a kontrast výsledného obrazu.
​Monarch 5 poskytoval výrazně lepší rozlišení detailů než Monarch 3. Viditelným rozdílem v řadách vedle šíře zorného pole byla ostrost do krajů pole např. zorné pole Monarch 5 začínalo znatelně rozmazávat přibližně na 64% poloměru zorného pole, ale u Monarch 7 se obraz začal znatelně rozmazávat až na přibližně 70% poloměru atp.

​​Monarch HG – japonská elegance v klasickém kabátě

V červenci 2016 Nikon oznámil uvedení binokulárních dalekohledů Monarch HG v rozměrech 8×42 a 10×42. O 2 roky později přibyly menší  modely 8x30 a 10x30. Jedná se o vyvrcholení řady Monarch a částečnou náhradu za hůře dostupné (a možná ukončené) modely EDG. ​Monarch HG se vyrábí v Japonsku a vyznačuje se, jak jinak, použitím ED skel, hořčíkovým tělem, vodotěsnotí, rovnačem obrazového pole, FMC a fázovými vrstvami, vysokou propustností až 92%, zdánlivým zorným polem > 60°. Co ale dělá HGčko HGčkem je vnější desing, navazující na tradici klasických dalekohledů před nástupem pogumovaných povrchů. Imitace kůže, do které je tělo “oblečeno” v kombinaci s přiznanými kovovými prvky konstrukce a popisy dodává dalekohledu elegantní až luxusní vzhled a celkově evokuje lehkost. HG není jen pracovní nástroj se špičkovými parametry, je to i ozdoba a vkusný doplněk podobně jako E II. 

EDG – vlajková loď 

Série EDG byla uvedena na začátku 21. století jako špičková řada Nikonu. Modely zahrnují 7×42, 8×42, 10×42, 8×32 a 10×32. EDG používají extranízkodisperzní (ED) sklo pro kompenzaci chromatické aberace a dielektrické antireflexní vrstvy pro zvýšení jasu a kontrastu obrazu. Rovnač obrazového pole (Field Flattener) zajišťuje ostrý obraz až k samému okraji zorného pole. Celá řada má tělo z hořčíku, opatřené decentním pogumováním jako vnější ochranu, široké zorné pole, více jak 90% propustnost světla a nezvykle velkou hloubku ostrosti, což z Nikon EDG činí přímého konkurenta řadě Swarovski EL. Výroba menších modelů s průměrem 32 mm byla ukončena okolo roku 2020 (podobně jako řada Swarovski EL 32), Modely s průměrem 42 mm jsou ještě v omezené míře k dispozici (opět podobně jako Swarovski EL 42). Řada EDG je dodnes považována za vlajkovou loď běžné produkce Nikonu.

WX – astronomická abnormalita

V dubnu 2017, u příležitost 100. výročí firmy Nikon, byly v limitované edici 100 kusů představeny extrémní binokulární dalekohledy WX 7×50 IF a 10×50 IF primárně pro použití v astronomii (a sběratele). Tyto dalekohledy jsou pozoruhodné nejen cenou, ale zejména konstrukcí, protože se jednoznačně staví proti běžným trendům v návrhu špičkových dalekohledů, které obecně upřednostňují kompaktnost, nízkou váhu a jednoduché používání.
​Řada WX má rekordně široké reálné zorné pole: 10,7° (7×50) a 9,0° (10×50). Zdánlivé zorné pole 76,4° (10×50) podle normy ISO 14132-1:2001 je spíše teoretickým číslem, podle zkušených pozorovatelů přesahuje 90°. Pro srovnání – to jsou úhly, které výrazně překonávají vše, co bylo dříve nabízeno na podobných přístrojích a známe pouze ze speciálních okulárů pro astronomické dalekohledy. ​

Dalekohledy jsou vybaveny systémem individuálního ostření (IF) a používají Abbe-Koenig systém hranolů spolu s rovnačem pole výsledkem čehož je obraz ostrý až na samý okraj extrémně širokého zorného pole s minimálními optickými vadami. 

Dalekohledy WX jsou velké a těžké (1,6 kg), což s ohledem na určení pro astronomii není na závadu. Opticky jsou ale jednoduše "dechberoucí". První pohled způsobuje “wow” efekt, je prostě „ohromující". Nic podobného v binokulárech skutečně zatím neexistovalo a pochybuji, že jakýkoliv výrobce bude ještě ochoten investovat do vývoje tak okrajového přístroje.​

​Astronomické modely

Vedle abnormality – řady WX – Nikon vyrábí od poloviny 80. let i specializované běžnější modely pro astronomická pozorování. Série zahrnuje modely 7x50, 10x70 IF SP/HP WP a 18×70 IF WF WP (lokálně uváděná třeba pod názvem Astroluxe) s klasickým porro designem specificky pro noční pozorování. FMC antireflexy, které ovlivňují propustnost v jednotlivých částech spektra, jsou navrženy vysloveně pro noční použití. Dalekohledy disponují sice nepříliš ohromujícím zdánlivým zorným polem (51°/10x70 a 64°/18x70 Wide Field), ale poskytují ostrý obraz s bodovými hvězdami prakticky až do kraje zorného pole a to i díky vestavěnému členu pro korekci komy. Jsou vodotěsné, vybavené individuálním ostřením (IF) a vysokými očnicemi pro odstínění parazitního světla. V roce 2023 byla ukončena výroba II. generace a očekává se příchod již III. generace těchto speciálů. 

Stabilised

Čerstvou novinkou firmy Nikon je vstup do okruhu stabilizovaných dalekohledů a to v segmentu, kde to zatím nebylo běžné - v kapesních dalekohledech. Malé binokuláry 10x25 a 12x25 STABILIZED s vestavěným vlastním stabilizátorem obrazu řeši problém právě malých a tím i lehkých a hůře uchopitelných dalekohledů, kde se třes rukou projevuje zdaleka nejvíce. Stylový, elegantní desing a tradičně kvalitní optika dává těmto nováčkům šanci na to, stát se všudepřítomnými společníky milovníků optiky.

Na závěr

Firma Nikon vyráběla a vyrábí ještě několik dalších řad běžných binokulárních dalekohledů (Prostaff, Aculon, zoomové A211 atp.), včetně pozorovacích (spektivy), vyhlídkových a námořních dalekohledů, pokračovatelů “big eye” z období císařského námořnictva, o kterých jsme se tu nezmínili; snažili jsme se vypíchnout ty klíčové a řekněme ikonické modely, které znamenaly významný krok ve vývoji a nabídce dalekohledů na trhu a to nejen pro značku Nikon.