Nikon - více jak 100letá legenda

Začínáme druhý rok v nových prostorách prodejny v Kyjích. Prodejna je prostornější a tak nám umožňuje i mírnou expansi k dalším značkám binokulárů vedle již stávajících (APM, Celestron, Delta Optical, Kahles, Kite Optics, Kowa, Omegon, Swarovski, Vixen a další okrajové dovozy). Volba padla na Nikon s cílem nabídnout zejména koncovým zákazníkům široký výběr binokulárů ve střední a vyšší třídě této značky a možnost srovnání “na vlastní oči” s dalšími přístroji v této kategorii. Skladové kusy postupně doplňujeme do ucelenějšího sortimentu.

Připravujeme shrnující článek historii a některých legendách Nikon (namátkou MIKRON, Big Eye, řady E, EII, SE, HG, EDG či WX).

Copak nám řekne k historii značky a jejím legendám všvědoucí AI:

Úvod

Společnost Nikon patří mezi světové lídry v oblasti výroby optických přístrojů s více než stoletou tradicí. Historie výroby binokulárních dalekohledů Nikon odráží nejen technologický pokrok japonského optického průmyslu, ale také schopnost firmy vyvíjet inovativní produkty, které se staly legendami mezi odborníky i nadšenci. Od prvního modelu MIKRON z roku 1921 až po současné špičkové řady EDG a WX představuje Nikon kontinuitu dokonalosti v optickém zpracování.

Založení společnosti a raná léta (1917–1930)

Vznik společnosti Nippon Kogaku K.K.

Roku 1917 došlo ke spojení tří nezávislých japonských optických továren, čímž vznikla společnost Nippon Kogaku K.K. (Japonská optika). Toto spojení nebylo náhodné – reagovalo na strategickou potřebu Japonska zajistit si vlastní výrobu optických přístrojů, především pro námořnictvo. První světová válka totiž drasticky omezila dovoz evropských dalekohledů, zejména od německé firmy Carl Zeiss, na kterých byla japonská armáda závislá. Vzhledem k tomu, že se během rusko-japonské války (1904–1905) valná část bitev odehrávala na moři, představovaly kvalitní dalekohledy strategickou výhodu pro japonské námořníky. Když válečné manévry v souvislosti s první světovou válkou omezily export optiky z Evropy, vznikla ideální příležitost pro vznik domácího výrobce.

Již v roce 1918 zahájila společnost výzkum optického skla a velmi rychle začala exportovat – do konce roku 1918 bylo vyvezeno přes 15 000 dalekohledů do Anglie, Francie, Ameriky a Ruska. V témže roce byla dokončena stavba první továrny Oi Dai-ichi Plant (dnešní sídlo Nikon) a započala příprava výroby optického skla.

Německá technická spolupráce

Klíčovým momentem pro budoucí úspěch Nikonu bylo rozhodnutí vedení společnosti pozvat v roce 1921 osm německých inženýrů a vědců na pětileté působení v Japonsku. Mezi nejvýznamnější patřili profesor Max Lange, expert na návrh čoček, a Heinrich Acht, hlavní konstruktér, který předtím pracoval na mikroskopech. Tato skupina inženýrů přenesla do Japonska nejen technické know-how v oblasti návrhů objektivů, ale především zavedla německé výrobní standardy a technologické procesy, které Nikon využívá dodnes.

Spolupráce s německými odborníky zahrnovala vytvoření integrovaného výrobního systému pro optická zařízení v Japonsku. Jedním z prvních úkolů pro tuto skupinu bylo přepracování konstrukce dalekohledů NK, což vedlo k uvedení modelů Luscar a MIKRON v roce 1921.

První dalekohledy – legendární MIKRON (1921)

V roce 1921 uvedla Nippon Kogaku K.K. na trh své první binokulární dalekohledy MIKRON 4× a MIKRON 6× – ultra-kompaktní hranolem vybavené přístroje, které se staly průkopníky v oblasti miniaturních dalekohledů. Název „MIKRON" výstižně charakterizoval revoluční kompaktnost těchto dalekohledů, které podle dobového prospektu „se vejdou do kapsy, aniž by byly příliš objemné". MIKRON 6× byl daleko více než jen dalekohled – byl to optický přístroj, který překonával tehdejší představy o tom, co lze od binokulárního dalekohledu ze začátku 20. století očekávat. Produktový prospekt z míru oslavující tokijské výstavy (Peace Commemoration Tokyo Exposition) z roku 1922, kde byl MIKRON vystaven, uvádí, že „čočky byly pečlivě navrženy německými inženýry" a „ostrý obraz je daleko lepší než u dovážených produktů".

Technologické inovace

Výroba MIKRON představovala pro svou dobu špičkovou technologii. Pro vytvoření vysoce přesného těla bylo použito tlakové lití hliníku (aluminum die casting), metoda stále široce využívaná i dnes. Optické sklo pro výrobu čoček bylo sice dováženo z Německa, avšak celý výrobní proces včetně zpracování a leštění probíhal v rámci Nippon Kogaku K.K.. Tato sebedůvěra ve vlastní schopnosti se projevovala v sebevědomých tvrzeních v propagačních materiálech, kde společnost deklarovala výrobu produktů „daleko lepších než dovážené výrobky".

MIKRON používal vnější reverzní porro hranolovou konstrukci, design vyvinutý v roce 1919 německým konstruktérem Alfredem Baumannem (Fata Morgana). Zatímco německé modely tohoto typu vymizely v ekonomickém chaosu Německa poloviny 20. let, japonská výroba pokračovala v malých objemech různými společnostmi až do druhé světové války.

Odkaz trvající přes století

MIKRON se dočkal obnovené verze v roce 1948 po druhé světové válce a později ještě v roce 1997. Skutečnost, že tento model zůstává v prodeji dodnes s téměř stejnou základní konstrukcí, svědčí o dokonalosti původního návrhu. MIKRON se stal synonymem pro binokulární dalekohledy, na které je Nikon hrdý. Značka „JOICO" (Japan Optical Industry Company) vyražená na těle přístroje byla registrovaná obchodní značka připravená pro případné budoucí exportní příležitosti. Stejná značka byla také používána na mikroskopech JOICO uvedených v roce 1925.

Rozvoj před druhou světovou válkou (1920–1940)

Výroba optického skla

V roce 1922 byla dokončena stavba první továrny pro zpracování skla a výrobu čoček. V březnu 1923 společnost postavila výzkumná zařízení pro sklo ve třech sekcích včetně tavicího křídla č. 1 v závodě Oi Dai-ni a instalovala zařízení včetně 500 kg tavicí pece, čtyř chladicích pecí a dvou zkušebních pecí (kapacity 20 kg a 7 kg). Společnost zahájila zkušební tavení optického skla kolem května 1923 a v červnu provedla první vypálení pomocí 350 kg kelímku. V září 1923 však byla výzkumná zařízení poškozena při Velkém zemětřesení v oblasti Kanto a provoz musel být zastaven. Obnova byla dokončena v únoru 1924 a výzkum výroby optického skla pak pokračoval. Do března 1927 proběhlo 70 hlavních taveb a 220 zkušebních taveb. Účelem těchto snah bylo pouze zlepšit kvalitu skla a vytvořit technologii hromadné výroby. Prostřednictvím tohoto výzkumu a manuální práce se společnost stala schopnou vyrábět optické sklo kvality srovnatelné s tím vyráběným mimo Japonsko.

Masová produkce

Roku 1927 společnost dosáhla zavedení hromadné výroby optického skla. Tento milník byl klíčový pro budoucí nezávislost Nikonu od zahraničních dodavatelů a umožnil plnou kontrolu nad kvalitou vstupních materiálů.

Období druhé světové války (1940–1945)

Vojenská produkce

Během druhé světové války se Nippon Kogaku K.K. stala největším dodavatelem optického vojenského vybavení pro japonské ozbrojené síly. Firma byla vládou vybrána k masivní expanzi – díky armádním zakázkám a získání technologií ze spřáteleného Německa zvětšila svou velikost více než 100× a vzrostla na 14 továren s 23 000 zaměstnanci. Společnost vyráběla širokou škálu optických přístrojů pro vojenské účely včetně dalekohledů, leteckých objektivů, bombardovacích zaměřovačů a periskopů. Mezi specializované produkty patřily velké námořní dalekohledy „Big Eye" s parametry 15×80, které byly používány na válečných lodích. Rozhodnutí japonských vojenských plánovačů soustředit se na zlepšování přesné optiky pro navigační a bombardovací zařízení namísto radarové a sonarové technologie (kterou používaly ozbrojené síly USA) znamenalo nové příležitosti pro Nippon Kogaku. To také zvýšilo německou technickou pomoc japonským firmám zapojeným do válečného úsilí, přičemž Nippon Kogaku získala další odborné znalosti prostřednictvím této spolupráce.

Poválečný přechod

Po druhé světové válce společnost přešla od optiky s vojenskými aplikacemi na optiku s aplikacemi pro spotřebitele. Firma začala vyrábět mikroskopy, dalekohledy, brýle a zeměměřické přístroje, které byly obzvláště žádané při obnově zničené japonské infrastruktury. V roce 1948 byla uvedena obnovená verze legendárního MIKRON, což symbolizovalo přechod společnosti k civilním produktům. Ve stejném roce byl také představen první fotoaparát Nikon I, což odstartovalo cestu firmy k dominanci na trhu fotografických přístrojů.

Zlatá éra porro konstrukcí (1950–2000)

Série 8×30 – evoluce klasiky

Série dalekohledů s parametry 8×30 představovala po druhé světové válce jeden z nejpopulárnějších formátů pro přírodu a pozorování ptáků. Nikon v této kategorii uvedl několik generací modelů, které se postupně staly legendami.

Model 8×30A (1950. léta) byl jedním z prvních civilních modelů Nikonu s širokým zorným polem 8,3°. Tento model již v 50. letech prokázal schopnost Nippon Kogaku vyrábět konkurenceschopné dalekohledy proti etablovaným evropským značkám jako Zeiss, Leica nebo Swarovski.

Série E (1980. léta) představovala významnou modernizaci. Model 8×30 E měl okulár uspořádaný ve třech skupinách (design 2-2-2), přičemž vzdálenost výstupní pupily (eye relief) vzrostla na 13,1 mm, což bylo daleko pohodlnější než u předchůdce. Byly zavedeny gumové sklopné očnice. Objektiv zůstal klasickým cementovaným achromátem. Série E byla zpočátku dodávána s jednoduchými jednovrstvými antireflexními vrtsvami z fluoridu hořečnatého. Koncem 80. let a začátkem 90. let byly nahrazeny vícevrstvými antireflexy (multi-coatings). Katalog Nikon z roku 1991 jasně uvádí, že vícevrstvé antiflexní povlaky mají nejen všechny povrchy čoček, ale také hranoly ze všech jejich stran.

8×30 EII (1999) je dodnes považován znalci za jeden z největších úspěchů v této oblasti. Nikon v roce 1999 představil produkt, který byl vytvořen s využitím všech dosavadních poznatků společnosti. Objektiv obou přístrojů řady E II je pravděpodobně stejný jako v modelu E – opět achromatický tmelený dublet se světelností f/3,8. Klíčem k úspěchu modelů 8×30 EII a 10×35 EII byla konstrukce nového okuláru. Oproti modelu 8×30 E přidali jeden optický prvek, takže bylo použito 6 prvků uspořádaných ve 4 skupinách. Výsledkem bylo širší zorné pole a pohodlnější vzdálenost výstupní pupily. Zatímco model 8×30 E byl slabší než mnoho konkurentů (např. výrobky z Jeny, které měly zorné pole 8,5°), 8×30 EII se zorným polem 8,8° dokázal překonat všechny. Navíc okraje tohoto pole byly korigovány lépe než u mnoha konkurentů nabízejících pole v rozsahu 8,0 až 8,5°.

Superior E (SE) – mistrovské dílo v porro kategorii

Série Superior E (SE) představovala jeden z vrcholů tradičního porro designu. Tato řada dalekohledů z počátku 21. století je mnohými považována za „nejlepší kdy vyrobené" porro dalekohledy. Modely byly nabízeny ve verzích 8×32, 10×42 a 12×50. Používaly moderní konstrukci s tělem z hořčíkové slitiny, bezolovými/bezarseničitými skly a syntetickým pogumováním. Kolem objektivů byla odolná gumová ochrana a gumové očnice byly sklopné pro použití s brýlemi. Model 10×42 SE měl 95% transmisi, váhu pouze 710 g, minimální zaostřovací vzdálenost 2,5 m a zorné pole 6° (104 m na 1000 m). Tyto parametry byly pozoruhodné – recenzenti poznamenali, že tyto 10×42 SE se dobře srovnávaly s prémiovými střechovými hranoly 10×50 z počátku tohoto tisíciletí. Model 8×32 SE vážil pouhých 630 g při zorném poli 7,5°. Byl vybaven vysoce kvalitními hranoly BaK-4 porro typu, ale nebyl vodotěsný. Uživatelé oceňovali především vynikající ostrost až do okrajů obrazu, nízkou chromatickou aberaci, neutrální barvy, vysoké rozlišení a velké korigované zorné pole. Superior E série představovala pro Nikon přelomový okamžik. Když byly uvedeny na trh, způsobily „velký rozruch", protože mnoho recenzentů si všimlo nepříjemné pravdy, že mezi těmito a jejich porro modely SE, Nikon nyní vyráběl nejlepší dalekohledy pro pozorování ptáků na světě.

POKRAČOVÁNÍ …