Pozorovací podmínky velmi ovlivňují, co můžeme vidět během pozorování. Zahrnují výběr pozorovacího stanoviště, průhlednost oblohy, záření oblohy a tzv. seeing. Porozumění tomu, co se pod těmito pojmy skrývá, nám pomůže z dalekohledu dostat maximum.
Pozorovací stanoviště a světlo
Výběr pozorovacího stanoviště je rozhodující pro to, kolik toho uvidíme. Podstatné jsou dva faktory – horizont, tj. jak velkou část oblohy uvidíme (limitují nás zaclánějící vysoké stromy, budovy, výhled z balkónu atp.) a osvětlení. Chceme-li pozorovat deep-sky objekty (mlhoviny, galaxie, slabé hvězdokupy), je nezbytné vybrat takové stanoviště, ze kterého není vidět žádný přímý zdroj světla (okna v budovách, pouliční lampy, reflektory projíždějících aut). Lidskému oku trvá první přivyknutí na tmu (akomodace oka) až cca 5 minut, ale přivyknutí pro seriózní astronomická pozorování trvá až hodinu. Proto zapomeňme také na svítilny, zapalovače či mobilní telefony. Nejméně rušivé pro lidské oko je červené světlo. Pro potřeby pozorovatelů (nahlížení do map či poznámek) jsou v nabídce červené svítilny.
Průhlednost
je dána mraky, vzdušnou vlhkostí a částicemi ve vzduchu. Silné kumuly jsou zcela neprůhledné mraky a pozorovat pod nimi nás nenapadne. Zatímco cirry (řasy) jsou tenké mraky a jasné objekty je prosvítí. Vzduch, obsahující mnoho vlhkosti a jemných částic, pohlcuje více dopadajícího světla, rozptyluje ho a u slabých objektů jako jsou mlhoviny, výrazně snižuje kontrast, anebo je příčinou, že nejsou vidět vůbec. Na průhlednost mají vliv i jemné částečky vulkanického popela a aerosolů v horních vrstvách atmosféry. Za ideální podmínky lze označit temnou, inkoustově modrou oblohu.
Záření oblohy
Obloha je ozářená Měsícem, ve vyšších zeměpisných šířkách polárními zářemi, přirozeným zářením oblohy (airglow) a světelným znečištěním. Toto světlo se láme a rozptyluje na částečkách v horních i nižších vrstvách atmosféry a způsobuje, že obloha není úplně tmavá. Důsledkem toho je světlé pozadí zorného pole při pohledu do dalekohledu. Jasné objekty mají snížený kontrast, slabší objekty jako mlhoviny a galaxie nemusí být vidět vůbec.
Pro pozorování deep-sky objektů je nejlépe vybrat bezměsíčnou noc, daleko od zdrojů světelného znečištění, daleko od měst a průmyslových zón. Částečnou pomocí může být LPR, CLS nebo Skyglow filtr, který nepropouští některé druhy záření a výrazně tak stmavuje pozadí. Záření oblohy příliš nevadí pozorování planet a Měsíce a to ani z města. Kontrast lze zvýšit použitím různých filtrů.
Seeing – neklid atmosféry
Seeing vypovídá o stabilitě a neklidu atmosféry. Má vliv na množství detailů, které budeme schopni rozlišit. Naše atmosféra funguje jako soustava optických prvků, které lámou a mění směr přicházejícího světla. Jednotlivé vrstvy atmosféry se chovají rozdílně díky různé teplotě, tlaku a hustotě, každá jinak láme světlo. Světlo z jednoho objektu prochází různými cestami. Čím neklidnější je atmosféra, tím horší a neklidnější získáme v dalekohledu obraz. Tyto „nedostatky“ rostou se zvyšujícím se zvětšením. Za výborných podmínek rozeznáme mnoho detailů na planetách a hvězdy budou jako body. Za špatných podmínek nebudeme schopni vidět mnoho detailů, ani zaostřit hvězdy do bodu.
Temperování
Podobný vliv na kvalitu obrazu jako seeing mají i turbulence vzduchu uvnitř dalekohledu a teplota optických členů. Proto je dobré dalekohled před pozorováním nechat vytemperovat – vyrovnat teplotu dalekohledu s teplotou okolí. U otevřených systémů typu Newton postačí většinou kratší doba, přibližně do jedné hodiny, u katadioptických systémů (SCT, Mak) může jít až o několik hodin.
Ideální pozorovací podmínky
V našich podmínkách téměř nelze dosáhnout ideálu. Některé faktory ale lze ovlivnit. Světelné znečištění není všude stejné a máme možnost vybrat pozorovací stanoviště mimo město v oblastech, kde přesvětlení ještě není tak silné, kde budeme vzdáleni od přímých zdrojů světla. Správně vytemperování dalekohledu lze také ovlivnit. Připočteme-li fakt, že atmosféra se s postupující nocí většinou zklidňuje, vyjde nám, že ideální čas pro pozorování je za bezměsíčné noci cca od půlnoci dále.
31. 3. 2011
