S proměnným zvětšením

Binokulární dalekohledy s proměnným zvětšením tvoří samostatnou a velmi specifickou třídu dalekohledů. Při jejich nákupu je třeba zvážit jejich výhody proti nevýhodám. Základním přínosem je možnost si pozorovaný objekt "přitáhnout". S tím však souvisí následující:

• Zdánlivé zorné pole tj. okem vnímaný úhel od kraje do kraje zorného pole je při nejmenším zvětšení také nejmenší (většinou okolo 40°), se zvětšujícím se přiblížením se otevírá až k 60°. Pro pozorovatele by však byl příjemnější obrácený průběh – při vyhledávání na malé zvětšení velký úhel, při velkém zvětšení při studiu detailů by postačil již jen malý úhel. Tato vlastnost je dána optickou konstrukcí a jednoduše to konstrukčně nejde obejít.
• Kvalita zobrazení – zoomové dalekohledy používají běžně dvojčočkové objektivy, které bývají zatížené tzv. zbytkovou barevnou vadou. U dalekohledů s pevným malým zvětšením (7 až 10x) ji pozorovatel většinou nevnímá. U zoomů při větších zvětšeních je již patrná a může i ztížit vnímání detailů.
• Zaostřování – díky mechanismu umožňujícímu plynulou změnu zvětšení, přibývá v okulárech dalekohledu další pohyblivý člen, který musí být funkční při širokém rozsahu teplot. Je tedy nezbytná jistá technologická vůle. Tento fakt má za následek, že při změně zvětšení je třeba dalekohled nejen přeostřit točítkem centrálního ostření, ale i dioptrickou korekcí vyrovnat nestejný pohyb členu pro změnu zvětšení. To je řešitelné, pokud uživatel bude doostřovat točítkem ostření vždy ze stejné strany.
• Souosost – každý binokulární dalekohled je seřízen u výrobce na souosost optických os obou tubusů. Záleží jen na odolnosti konstrukce a přiměřeném zacházení, aby souosost zůstala zachována po dobu životnosti dalekohledu. Mírné "rozhození" souososti vlivem hrubšího zacházení je schopen lidský mozek korigovat, při delším a intenzivním pozorování se může projevit únavou očí či pocitem bolesti hlavy. Výrazné porušení souososti dalekohledu má za následek dvojitý obraz. Čím větší zvětšení se použije, tím viditelnější se tato vada stává a právě zoomové dalekohledy díky možnosti vyšších zvětšení jsou na tuto vadu náchylné. Je třeba věnovat pozornost jemnému a přiměřenému zacházení.
• Stabilita – zoomové binokuláry se svým rozsahem zvětšení dostávají vždy za hranici možného použití volnou rukou. Zejména u větších přístrojů je lepší, až nezbytně nutné použít k pozorování stativ. Úchyty dalekohledu na fotografický stativ naleznete v příslušenství.

Z výše uvedeného platí, že dalekohled s pevným zvětšením bude vždy jednodušší na obsluhu a bude dávat lepší obraz než dalekohled se zoomem. Jsou však i takové situace, kde je zoom jen těžko nahraditelný i přes výše zmíněné neduhy.